Syn.: Cardiaca sylvatica Lam., Galeobdolon umbrosum Wibel, Galeobdolon vulgare (Pers.) Pers., Galeopsis lutea Gilib., nom. inval., Lamiastrum galeobdolon (L.) Ehrendf. et Polatschek, Lamium cavernianum Losa, Lamium galeobdolon (L.) L., Lamium luteum Krock., Lamium vulgare (Pers.) Fritsch, Pollichia longicaulis Krock., Pollichia vulgaris Pers.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Evropa – zasahuje po jihovýchodní Anglii, jižní Švédsko, jižní Finsko a pobaltské republiky. Jižní hranice areálu prochází Belgií, středním Německem, jižními Čechami, karpatskou oblastí. Dále na východ se vyskytuje pouze izolovaně až po severní Írán.
V Česku se vyskytuje především v severní polovině území, téměř chybí v jižních Čechách a na jižní Moravě. Na Slovensku rovněž chybí v panonské části.
Ekologie: Pitulník žlutý vyhledává především dubohabřiny, případně i suťové lesy, mnohem méně hojný je v bučinách; vyskytuje se ale občas také v zámeckých parcích a oborách. Vyžaduje hlinité nebo skeletovité půdy, dobře zásobené živinami. Kvete od konce dubna do května.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkými sterilními přezimujícími lodyhami a květonosnými lodyhami vysokými 10–40 cm; lodyhy mají čtvercový průřez a chlupaté jsou pouze na hranách. Listy jsou vejčité až trojúhelníkovité, až 5 cm dlouhé a 4–4,5 cm široké, po stranách vroubkované, na líci někdy s nepravidelnou stříbřitou kresbou. Květenstvím jsou obvykle 4–8květé lichopřesleny; listeny jsou 1,5–3,5 cm dlouhé, vejčité, na bázi mělce srdčité, vroubkované, jejich vrcholový zoubek není odlišný od postranních; kalich je nálevkovitý; koruna 1,7–2,1 cm dlouhá, žlutá, s rezavě skvrnitým dolním pyskem. Plody jsou tvrdky.
Záměny: Až do poloviny 20. století nebyly ve střední Evropě důsledně rozlišovány dva taxony v okruhu pitulníků – pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) a p. horský (Galeobdolon montanum). Liší se počtem chromosomů (pitulník žlutý je diploidní, zatímco p. horský tetraploidní); ale lze je poměrně spolehlivě odlišit i pomocí morfologických znaků. Pitulník žlutý má lodyhy chlupaté pouze na hranách, má menší počet květů v lichopřeslenech (obvykle 4–8) a vejčité listeny v květenství, které mají uťatou nebo mělce srdčitou bázi, zatímco p. horský má lodyhy většinou při bázi s chlupy nejen na hranách, ale i na plochách, obvykle 8–12 květů v lichopřeslenech a kopinaté až čárkovitě kopinaté horní listeny s klínovitou bází a protaženou špičkou. Oba druhy obvykle nerostou spolu; jsou území, kde se p. žlutý téměř vůbec nevyskytuje, např. na většině území jižních Čech a v panonské části Moravy a Slovenska; tam najdeme překvapivě pouze p. horský. Pokud oba rostou v jednom území, většinou se bezprostředně nesetkávají ve vegetaci – pitulník žlutý preferuje spíše teplejší a sušší stanoviště (dubohabřiny), zatímco p. horský spíše prostředí chladnější a vlhčí (bučiny a suťové lesy)
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 9. 5. 2008 (Česko, Čechy, Semice u Písku) a 3. 5. 2009 a 7. 5. 2010 (Hluboká nad Vltavou).